Pracovní poměr na dobu určitou

V dnešní době nejistého ekonomického vývoje se opět stávají populárními pracovní poměry na dobu určitou. Český zákoník práce však tento praktický nástroj personální politiky limituje řadou pravidel.

Zásadním omezením, které bylo u nás zavedeno v roce 2004 v důsledku evropské harmonizace, je maximální přípustná délka pracovního poměru na dobu určitou, a to 2 roky. To platí i pro opakované, či řetězené pracovní poměry, které lze uzavírat jen v rámci dvou let, nebo musí následovat přerušení nejméně na 6 měsíců.

I z tohoto striktního zákazu existují výjimky, a to pro personální agentury, které mohou pracovní poměry na dobu určitou uzavírat s pronajímanými pracovníky neomezeně, a dále pro všechny zaměstnavatele při náhradě dočasně nepřítomného zaměstnance (např. náhrada za mateřskou dovolenou).

Další výjimku je možné sjednat s odborovou organizací nebo, pokud ta nepůsobí, tak stanovit vnitřním předpisem, ale pouze v případě, že jsou u zaměstnavatele dány vážné provozní důvody nebo důvody spočívající ve zvláštní povaze práce (může jít o velmi rozmanité případy, nejčastěji práce na určitém časově omezeném projektu).

S účinností od 1.1.2010 byla zrušena výjimka pro poživatele starobního důchodu, kteří dříve mohli uzavírat pracovní poměry max. na dobu 1 roku, od letošního roku již mohou být zaměstnáni běžně i na dobu neurčitou, a tedy limit 2 let se vztahuje i na ně.

Při porušení výše uvedených podmínek může zaměstnanec před uplynutím sjednané doby písemně oznámit zaměstnavateli, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, a pak se pracovní poměr považuje za sjednaný na dobu neurčitou. V případě sporu je možné podat žalobu k soudu nejpozději do 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit uplynutím sjednané doby.